Živá příroda nezná lidský pojem odpad. Hmota a energie je zpracovávána v uzavřených smyčkách a to co z jednoho procesu odpadá, je potravou a zdrojem energie pro další. Takto příroda odnepaměti řeší i odstraňování respektive zužitkování živočišných zbytků. Podívejme se jak v souladu s přírodními zákonitostmi nebo i jinak přistupoval k tomuto problému člověk.
Likvidaci těl uhynulých zvířat a živočišných zbytků řešil člověk již od pravěku s využitím známých přírodních postupů a sice pohozením poblíž svého sídla. Masožravci, všežravci, mrchožravci všeho druhu, rovněž tak hmyz a bakterie zrecyklovali biologickou hmotu přírodním způsobem takřka bezezbytku. Toto první známé asanační paradigma bylo tehdy jedinou možnou metodou a v podmínkách řídké lidské populace snad nemuselo působit vážnější těžkosti. Bylo na úrovni tehdejších znalostí a technických možností člověka a ten vlastně využíval přírodní proces, jen ho „vymístil“ mimo své bezprostřední sídlo. Ve starověkých a středověkých civilizacích zejména spolu se vznikem městských sídel, musela být tato metoda modifikována.Vznikala specializovaná povolání, která se odstraňováním těl mrtvých zvířat a živočišných zbytků z lidských sídel profesionálně zabývala (aedilové v antickém Římu, pohodní ve středověku). S rozvojem a růstem lidské populace bylo nutno řešit i hygienické poměry dokonaleji. Proto se uplatňuje postupně druhé známé asanační paradigma spočívající v pohřbívání těl uhynulých zvířat a živočišných zbytků na vyhrazeném místě-mrchovišti. Tento způsob přetrval i v civilizovaných zemích částečně až do dvacátého století. Využívá rovněž přírodou vyvinuté postupy, jen živočišné zbytky umisťuje do různé hloubky pod zem a na odlehlé, vyhrazené místo, takže je omezeno nepříznivé bezprostřední ovlivnění okolního prostředí. Výrazně se omezuje zejména možnost šíření nákaz, proces však probíhá mnohem pomaleji.
Koncem 19.století s rozvojem techniky došlo k významnému pokroku, kdy byly živočišné zbytky zprvu spalovány později zpracovávány ve speciálních zařízeních. Prvním dokonalým přístrojem na zpracování živočišných materiálů byl tzv. kafildesinfektor sestrojený v r.1892 veterinářem De la Croix, ředitelem jatek v Antverpách. Vzniklé produkty byly využívány pro krmné a technické účely a třetí asanační paradigma bylo na světě. Postupně se tento způsob odstranění, zneškodnění a využití živočišných zbytků a těl uhynulých zvířat ve vyspělých zemích rozšířil a v průběhu druhé poloviny dvacátého století se stal prakticky jedinou možnou a oficiálně přípustnou metodou. Ve svém principu to byl lidskou technikou (zaručující dokonalou sterilizaci a odstraněním vody i konzervaci) zdokonalený první způsob, první asanační paradigma s následným plným materiálovým využitím výrobků.
Koncem 80. a v průběhu 90. let minulého století ztratil tento způsob v Evropě postupně důvěru. Ze známých důvodů (opuštění přísného režimu tepelně tlakové sterilizace, nepřirozené plošné zkrmování vyrobených proteinových krmiv živočišného původu přežvýkavcům) především ve Velké Británii začaly být produkty této výrobní cesty podezřívány z rozšíření BSE, z mezidruhového přenosu dlouho známé klusavky ovcí na skot. Navíc vzniklo podezření z možného přenosu onemocnění tohoto typu (nový typ CJD) i na člověka a tím se otevřela cesta k realizaci čtvrtého asanačního paradigmatu. To spočívá v částečném či úplném zákazu využívání všech či některých živočišných produktů vyrobených v kafilériích ke zkrmování hospodářským zvířatům popř. i k technickým účelům.
V České republice bylo nové asanační paradigma realizováno postupně. Prvním nesporně velmi racionálním opatřením reagujícím na vývoj poznatků o šíření BSE byl zákaz zkrmování krmiv obsahující savčí protein přežvýkavcům v r. 1991. Je nutno připomenout, že ani předtím nebyly proteiny živočišného původu v ČR jako přídavek do krmiv pro přežvýkavce povoleny. V roce 1996 byl vydán nový zákon o krmivech č.91/1996 Sb. a prováděcí vyhláška Mze č.194/1996 Sb. tento zákaz legislativně ošetřila a navíc bylo zavedeno následně povinné varovné označení krmiv obsahujících proteiny živočišného původu tzv. „zákaz stání skotu“ (viz obr.1). Posléze byla tato vyhláška zrušena a nahrazena vyhláškou č.451/2000 Sb. Další etapou realizace nového paradigmatu bylo mimořádné veterinární opatření Č.j. 24500/2001-1000 z 11.6.2001 vstupující v platnost dne 18.6.2001. To reagovalo na první potvrzený případ BSE v ČR a definovalo tzv. specifikované rizikové materiály (SRM), nařizovalo jejich těžení, oddělený svoz a zpracování a likvidaci vzniklých produktů spálením, spoluspálením či zahrabáním. Opatření se týkalo ročního objemu cca 20 000 tun konfiskátů živočišného původu tj. cca 8000 tun vyrobených produktů a vyžadovalo celkové náklady cca 150 mil. Kč ročně. Na zpracování SRM byla vyčleněna jedna kafilérie pro celou ČR (VETAS České Budějovice s.r.o.). I toto opatření je možno označit za racionální na daném stupni vědomostí a motivované především zdravotními důvody.Realizace nového paradigmatu pokračovala pak od 1.7.2003, kdy jak prováděcí vyhláška k zákonu o krmivech , tak následně veterinární legislativa vyloučila ze zpracování pro krmné účely všechna těla uhynulých zvířat.Od tohoto data se zpracováním SRM (a části kadáverů) zabývaly dva asanační podniky ( SAP spol. s r.o. Mimoň a ASANACE spol. s r.o. Žichlínek), ostatní asanační podniky zpracovávaly buď odděleně kadávery po oddělení SRM a odděleně konfiskáty z potravinářských provozů, popř. výhradně konfiskáty z potravinářského průmyslu. Toto rozhodnutí vyloučilo z použití ke krmným účelům dalších cca 54000 tun konfiskátů v ročním objemu, tj. cca 20 000 tun výrobků a vyžádalo si náklady okolo 350-400 mil. Kč ročně. Z krmného řetězce hospodářských zvířat tak byla vyloučena poměrně velká komodita označovaná nově jako konfiskáty vysokého rizika a bylo splněno dlouhodobé přání ochránců zvířat a spolků na ochranu spotřebitelů a jejich zejména etické argumenty.
Posledním zatím realizovaným krokem k plné harmonizaci národní legislativy s EU je úplné vyloučení živočišných proteinů získaných zpracováním konfiskátů živočišného původu z krmného řetězce hospodářských zvířat. Tím byly vyloučeny i proteiny získané zpracováním konfiskátů těžených ze zvířat porážených pro účely lidské výživy (cca 220 000 tun konfiskátů ročně). V platnost vstoupilo toto opatření nařízené novelou prováděcí vyhlášky k zákonu o krmivech dnem 1.11.2003. Tím byl vyřazen celý objem konfiskátů živočišného původu z krmného řetězce hospodářských zvířat, cca 300 000 tun ročně, a jen přímé náklady na realizaci opatření přesáhly v souhrnu významně 1 mld. Kč ročně. Těžko zdůvodnit takové opatření zdravotními důvody, spíše vyplynulo z neschopnosti účinně odlišit a zabránit záměně již dříve vyloučených produktů (z SRM a kadáverů) s produkty z konfiskátů získaných v potravinářských provozech, tzv. konfiskátů nízkého rizika.
Jakkoli výskyt BSE byl původně podnětem k opětovnému zpřísnění režimu sterilizace konfiskátů živočišného původu, tak paradoxně, po realizaci posledního kroku došlo a dojde u hlavní části konfiskátů k zmírnění tohoto režimu. Výslovně nemám na mysli ilegální způsoby odstraňování části konfiskátů živočišného původu, které se nyní tu a tam realizují z ekonomických důvodů. Mám na mysli opatření, které vstoupí v ČR v platnost dnem vstupu do EU tj. pro oblast konfiskátů Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 z 3.10.2002. Nařízení rozděluje materiály živočišného původu podle nebezpečnosti do první, druhé a třetí kategorie a stanovuje povolené způsoby zpracovávání. Zatímco materiály první a druhé kategorie jsou víceméně ponechány v obdobně přísném režimu jako dosud resp. lze jej vyžadovat, u materiálů třetí kategorie ( konfiskátů získaných ze zvířat poražených pro účely lidské výživy) je legalizována celá řada způsobů tepelného ošetření až po metody zpracování např. na bioplyn či kompost po tepelné úpravě, kterou bychom mohli označit jako „hygienizaci“ či „ pasterizaci“, když je povoleno užití po záhřevu na 70° C po dobu 60 minut. To je nesporný ústup od dříve používané bezpečné sterilizace.
Do budoucna se připouští možnost opětovného povolení používat zpracované proteiny vyrobené z konfiskátů živočišného původu získaných ze zdravých zvířat poražených pro účely lidské výživy pro výrobu krmiv určených hospodářským zvířatům. Novou podmínkou ale zřejmě bude tzv. nekanibalistické využití resp. zákaz krmení zvířat proteinem stejného živočišného druhu. V praxi pak např. možnost společného svozu a zpracování hovězích a vepřových konfiskátů třetí kategorie a využití výrobků pro výživu drůbeže. Oddělený svoz a zpracování konfiskátů třetí kategorie z drůbežích porážek a využití výrobků pro výživu prasat. V posledním případě je ale pravděpodobné, že přinejmenším část drůbežích konfiskátů se do krmného řetězce hospodářských zvířat nevrátí, protože nachází velmi dobré uplatnění na rostoucím trhu krmiv pro PET zvířata. A na tomto trhu se platí více a včas na rozdíl od agrárního trhu.
Osobně bych se za včasnou realizaci této poslední etapy cesty vedoucí „od zkrmování ke zkrmování“ přimlouval. Není t.č. relevantní zdravotní důvod vylučovat z krmivářského využití konfiskáty třetí kategorie.Není relevantní důvod likvidovat je tak nepřírodním a ovzduší přece jen částečně zatěžujícím způsobem jako v dané chvíli (spálením) a zahrabání většího objemu na jednom místě je také jistou ekologickou zátěží. Není relevantní důvod trpět či umožňovat nelegální či legální zpracovatelské metody, nezaručující spolehlivou likvidaci případných původců onemocnění z ekonomických důvodů a riskovat zdraví lidí a zvířat.Ostatně i onemocnění BSE se rozšířilo až po ústupu od bezpečných metod sterilizace a nepřirozeným zkrmováním „ masa“ přežvýkavcům z ekonomických důvodů. To nebylo selhání osvědčených kafilérních metod zpracovávání konfiskátů živočišného původu. To bylo selhání legislativců nepochybně inspirované agrárním lobby .Není relevantní důvod mrhat na jedné straně cennými přírodními zdroji proteinu a druhé straně nahrazovat ve výživě prasat a drůbeže chybějící lyzin a metionin syntetickými náhražkami a pěstovat další sóju na místě vykácených deštných pralesů.Čím dříve bude poslední krok učiněn, tím dříve se i čtvrté asanační paradigma vrátí blíže k prvnímu , k přirozenému využití spolu s ekologickými i ekonomickými zisky.Je potřeba ale respektovat, že cca čtvrtina objemu konfiskátů živočišného původu zůstane z krmného a potravního řetězce zřejmě dlouhodobě vyloučena (materiály první a druhé kategorie) a je potřeba zdokonalit metody jejich jiného materiálového popř. energetického využití.Vědecky se ověřuje ekologické spalování, kompostace a využití k hnojení ( možné jen u konfiskátů druhé kategorie).V současnosti jasně převládá spalování v cementárnách, kompostace začínají a využití jako hnojiva se připravuje.Po dořešení této problematiky se mohou výrobky z materiálů druhé kategorie vrátit zpět k materiálovému využití a vyloučeny až do doby úplného objasnění příčin a způsobů šíření TSE zůstanou jen materiály první kategorie.
Přístup ke konfiskátům živočišného původu lze také srovnat s filosofií obecného přístupu k odpadům, kdy přednost má prevence vzniku odpadu před materiálovým využitím, až posléze následuje energetické využití a na posledním místě se nachází skládkování.Ve vztahu ke konfiskátům živočišného původu je velice žádoucí zlepšit chovatelskou péči o zvířata, jejich ustájení, výživu, welfare a chovat se tak ekologicky , ekonomicky a eticky zároveň.Podle aktuálních sdělení v ČR hyne či končí nutně poraženo 3,5 x více skotu ve srovnání s ohleduplnějšími zeměmi.To vypovídá velmi negativně o prevenci vzniku tohoto druhu odpadu. Krmné využití produktů vyrobených z konfiskátů živočišného původu, přímé využití jako hnojivo či po kompostování odpovídá materiálovému využití.Spalování vyrobených produktů či použití na výrobu bioplynu odpovídá využití energetického potenciálu. Skládkování či zahrabání konfiskátů živočišného původu či výrobků z nich odpovídá nejnižšímu stupni zacházení s odpady.Z toho také vyplývá, které způsoby je potřeba, není- li to v rozporu se zdravotními důvody , přednostně používat.
Duben 2004
MVDr.Josef Formánek, tajemník sdružení kafilérií
