Historie | VETAS.

VETAS - kafilérie

  • VETAS České Budějovice s.r.o.
  • VETAS České Budějovice s.r.o.

    hlášení úhynů a konfiskátů

    pracovní doba: Po-Pá: 6:00-14:30 hod
    mimo pracovní dobu - záznamník

    387 220 894

Historie

Dovolte mi, abych se pro znalce a zájemce zmínil o historii a rozvoji činnosti, kterou dnes zákon č.166/1999 Sb.(veterinární zákon) přisuzuje asanačnímu podniku, t.j. o svozu, sběru zpracování a neškodném odstraněním těl uhynulých zvířat a ostatních živočišných zbytků.

Ve své historii žil člověk na zemi vždy spolu se společenstvím zvířat a dosud nikdy nebyl v masovém měřítku vegetariánem. Po celou dobu své existence byl tudíž nucen nějakým způsobem řešit odstraňování živočišných zbytků a zvířecích kadáverů. Pravěký člověk řešil tento problém jednoduchým odhozením živočišných zbytků poblíž svého sídla, jak dokazují archeologické nálezy. Nelze vyloučit, že negativní jevy doprovázející takovýto způsob likvidace živočišných zbytků, mohly být i jednou z příčin občasné vynucené změny sídla pravěkého člověka.

Z starověku máme k dispozici více informací o této činnosti nám blízké. Objevují se první "hygienické předpisy" řešící uvedenou problematiku. V bibli ve Starém zákoně se opakovaně objevují různá nařízení typu co je nečisté, nesmí být požíváno. Např. "Lid svatý budete mi a nebudete jísti masa zadáveného na poli, psu je vržete" nebo "jestliže by pak co masa z té oběti zůstalo do třetího dne, ohněm spáleno bude", nebo " kdož by pak koli jedl tělo mrtvé nebo udávené, buď on doma zrozený nebo příchozí, zpéře roucha svá a omyje se vodou a nečistý bude až do večera, potom pak čistý bude "Mojžíš 2.kniha kap. XXII.31,Mojžíš 3.kniha kap.VII.17.kap.XVII.15". Tato náboženská přikázání měla spolu s jejich přísným dodržováním vyjímečný hygienický význam.cVe starém zákoně je takových hygienických nařízení mnoho.

V antickém Římě, jímž vyvrcholil starověk, byla asanační činnost svěřena aedilům a jejich pomocníkům, kteří uhynulá zvířata i zabavené maso házeli do řeky. Ve starověku byla také prováděna částečná prohlídka masa obětin(orgánů). Vegetius(380 n.l.) vyhlašuje preventivní opatření proti zvířecímu moru: "ovce postižené ionis sacer zabíti a hluboko zakopati" , "nemocná a z nemoci podezřelá zvířata hnáti na odlehlá pastviska". Ze starověku jsou zachovány ale i písemné záznamy o zneužití zvířecích kadáverů k šíření infekčních nemocí při válečných střetnutích. Byly vrhány do nepřátelských ležení nebo obleženými na útočící formace (př. punské války v 2.století př. n.l.)

Středověk nevynikal v oblasti hygieny,přesto s rozvojem počtu obyvatelstva a jeho soustřeďováním do měst bylo nutno řešit i hygienické poměry.Dokladem je řada nařízení regulujících chov zvířat, způsob výstavby domů, péči o odstraňování bahna a špíny z ulic apod. Postupně specializací lidské činnosti vzniká i zaměstnání svého druhu, zabývající se odpady, které se postupně mění v pohodenskou živnost.Vzhledem k předmětu své činnosti nemívali pohodní nikdy dobré postavení.Pohodní neboli rasi patřili ve středověku mezi tzv. nečisté lidi.Příčina jejich nespravedlivého sociálního zařazení pramenila i z toho, že jejich řemeslo a povolání bylo často slučováno s výkonem hrdelního práva, s úřadem kata.Umístění jejich příbytků a míst, kde se uhynulá zvířata zakopávala či zpracovávala , bylo mimo městské hradby.Kromě odstraňování mršin a ostatních živočišných odpadů měli pohodní na starosti ještě čistění veřejných kanálů, chytání vzteklých psů a jiné opovrhované veřejné úkony.Celý středověk byli kati a rasi označováni jako nečistí a neměli veškerá občanská práva(nesměli sloužit v armádě, vykonávat veřejné úřady apod.).Tato jejich společenská izolace byla i příčinou vzájemných sňatků jen mezi těmito rody a doloženým dlouhým( po celá staletí) setrváváním těchto rodů u stejného řemesla.

V novověku s růstem počtu obyvatel,růstem měst a rozvojem pochopení příčinné souvislosti mezi obecnou hygienou a rozvojem různých infekčních chorob(morů) u zvířat i lidí docházelo k postupné nápravě stavu, který přetrvával ze středověku.Dokladem jsou různé úřední dekrety,které upravují hygienickou a asanační problematiku.Pohodným bylo postupně zakázáno léčit zvířata a lidi, obcím bylo nařízeno zřizování mrchovišť, nařízeno hluboké zakopávání uhynulých zvířat a animálního odpadu.V našich zemích se pohodnictví dostalo zákonem č.35 z 29.února 1880 pod trvalý dohled úředních zvěrolékařů a lékařů.V té době jsou již také doklady o počátcích termického zneškodňování uhynulých zvířat ve speciálních zařízeních.Rovněž nerovnoprávné postavení pohodných je postupně upravováno.Přesto jsou i zprávy, že nařízení nebyla vždy dodržována např. zpráva bývalého zemského veterinárního referenta Rudovského z doby na zlomu 19. a 20. století. Pohodnická činnost na Moravě nebyla podle jeho sdělení tehdy na výši."Pohodní živí se fušerstvím, léčí pokoutně zvířata a prodávají je.Pohodní tak více škodí, než pomáhají".Podle tehdejších zpráv z bývalé monarchie se zvířata více zakopávala než termicky zpracovávala.V jižních částech monarchie byla pohazována do moře, krasových jeskyň, vodních toků a ponechána volně dravcům.Termická zařízení byla různého typu s nedostatky , malou kapacitou a řídce instalována.

Prvním dokonalým přístrojem k zužitkování živočišného materiálu byl tzv. kafildesinfektor sestrojený r. 1884 ředitelem jatek v Antverpách, zvěrolékařem De la Croix.Tyto přístroje pak vylepšené vyráběly různé firmy.

Již v r. 1899 byla moderní kafilérie-termochemický ústav ke zužitkování zvířecích kadáverů jako první na našem území zbudována v Praze na původním pražském popravišti na Pankráci nákladem 50 000 korun tehdejším majitelem pohodnice p. Rudolfem Nešverou a jeho zetěm strojním inženýrem Janatkou.Tato kafilérie byla pak v provozu až do r. 1953.Dále byla zřízena kafilérie v Brně, později v Olomouci, Jihlavě, Bohumíně.Tato a další kafilérní zařízení, většinou malé kapacity byla budována zejména při jateckých provozech.Uhynulá zvířata a odpady vzniklé mimo jatky byly povětšinou dále likvidovány na mrchovištích zakopáním.Za první republiky vykonávali tuto činnost nadále drnomistři, kterým se v lidové mluvě stále říkalo pohodní či hanlivě rasi.Drnomistři byli organizováni do společenstev a vrcholným orgánem byl svaz společenstev.

Zásadní změnu v technologii zpracování a zužitkování zvířecích těl přinesl rok 1924, kdy bylo v Americe vynalezeno zařízení na destrukci těl zvířat tzv. suchou cestou.

Je-li zřizovatelem první české kafilérie legendární Nešvera a jeho zeť Ing.Janatka,pak zakladateli moderního pojetí českosloveské kafilérní činnosti jsou prof. Lenfeld a zejména Doc.Hökl a architekt Voženílek.Tito k nám přinesli výše zmíněný suchý způsob zpracování a celou hygienicky propracovanou koncepci sběru, svozu a organizace zpracování uhynulých zvířat a živočišných odpadů.První takto vybavenou československou kafilérií byla v r. 1938 postavená kafilérie v Žilině. V období do konce druhé světové války a po ní byly u nás postupně zřizovány další komerční kafilérie-1943-Podbořany, 1944-Mimoň,1947-Havlíčkův Brod, 1948-Blatec a Žichlínek, 1950-České Budějovice, Otrokovice, 1953-Tišice,1958-Nitra, 1963-Drieňov,1964-Medlov, 1967-Mankovice, 1968-Lieskovec a Mojšova Lúčka, 1969-Brusy, 1974-Biřkov.

Tak jako jiná odvětví, byly i kafilérie po druhé světové válce zestátněny a podřízeny centrálnímu řízení.V tomto období došlo k dobudování sítě asanačních podniků, zvýšení jejich kapacity a zejména změnou ryze komerčního zaměření na zaměření veterinárně hygienické, protinákazové a preventivní k postupnému plošnému podchycení prakticky veškerých živočišných odpadů a jejich zpracování a zužitkování.Zakopávání těchto odpadů se stalo okrajovou záležitostí.Asanační podniky byly postupně vybaveny zařízeními na ochranu životního prostředí (čistírny odpadních vod a některé zařízeními na čištění páchnoucího odpadního vzduchu).Došlo k podstatnému zlepšení pracovních a hygienických podmínek uvnitř ústavů.

Poválečný rozvoj kafilérií je spojen se jmény Dr.Košíka,dále pak Dr.Štrejla, Doc.MVDr.et JUDr.A.Jaška a Dr.Ohlídala na postě šéfa centrály a mnoha výraznými osobnostmi na ústavech.

Na konci této etapy zde existovalo cca 350 000 tun živočišných odpadů ročního výskytu, které byly sváženy a zpracovávány 13ti asanačními podniky různé kapacity a vybavení v rámci ČR ( v rámci SR bylo 5 asanačních podniků) .Tyto podniky zajišťovaly rovněž činnost DDD, některé vyráběly nativní či konzervovaná krmiva pro masožravá zvířata nebo suchary popř. chovaly kožešinová zvířata na farmách.Byly vybaveny technologiemi převážně tuzemské provenience, uspokojivě zajištěny čistírnami odpadních vod a cca třetina z nich postačující desodorizací.Tyto asanační podniky se vyznačovaly hygienickým standartem slušné úrovně.Byly nepochybně nejdokonalejší a nejproduktivnější v bývalém východním bloku, ve srovnání se západní Evropou pracovaly s podstatně nižší produktivitou práce a s vyšší měrnou spotřebou energií.

Privatizace a decentralizace oboru veterinární asanace ČR začala v r.1991 a skončila v průběhu r. 1993.Vzniklo 13 samostatných obchodních společností (a.s.,s.r.o.) na bázi kafilérní činnosti a kromě toho další společnosti , které převzaly činnosti doprovodné(DDD, výrobu krmiv pro masožravá zvířata, chov kožešinových zvířat).V souvislosti s částečným poklesem výskytu odpadů živočišného původu a vzrůstajícím zájmem asanačních podniků o vlastní expanzi došlo při zachování veterinárních a hygienických aspektů k technologickému a ekologickému rozvoji některých asanačních podniků a ke konkurenčnímu boji o surovinu a odbytiště majícímu převážně ekonomické ale i jiné formy.K současnému datu čtyři bývalé asanační podniky již ukončily svoji činnost (Brusy,Zbizuby,Věrovany, Ťišice) a lze předpokládat,že tím tato fáze "ekonomizace" a redukce počtu asanačních podniků neskončí.Je možno se domnívat, že vývoj t.č. směřuje k omezení počtu AP na 5-6 a to ještě integrovaných do několika koordinovaných celků.

Nejzávažnějším aktuálním problémem živočišné výroby je problematika bovinní spongiformní encephalopatie (BSE).Do opatření proti možnému šíření této choroby jsou významně zapojeny všechny asanační podniky, které včasným svozem a dokonalou sterilizací živočišných konfiskátů přetínají řetězec možného šíření nákazy.V rámci zásady tzv. předběžné opatrnosti se uvažuje s vyloučením některých konfiskátů živočišného původu z krmného řetězce.Ty pak by byly svezeny do zvlášť určených asanačních podniků, odděleně zpracovány a výsledné produkty spáleny.To už jsme z historie přešli k současnosti a modelování budoucnosti.To už je téma pro jiný článek.

použitá literatura: A.Jašek:Komplexní veterinární asanace ČSSR,Praha 1977
Duben 2001
MVDr.Josef Formánek