Dovolte mi , abych se pro znalce a zájemce zmínil
o historii a rozvoji činnosti, kterou dnes zákon
č.166/1999 Sb.(veterinární zákon) přisuzuje
asanačnímu podniku, t.j. o svozu, sběru zpracování
a neškodném odstraněním těl uhynulých zvířat
a ostatních živočišných zbytků.
Ve své historii žil člověk na zemi vždy spolu
se společenstvím zvířat a dosud nikdy nebyl
v masovém měřítku vegetariánem.Po celou dobu
své existence byl tudíž nucen nějakým způsobem
řešit odstraňování živočišných zbytků a zvířecích
kadáverů. Pravěký člověk řešil tento problém
jednoduchým odhozením živočišných zbytků poblíž
svého sídla, jak dokazují archeologické nálezy.Nelze
vyloučit, že negativní jevy doprovázející takovýto
způsob likvidace živočišných zbytků, mohly být
i jednou z příčin občasné vynucené změny sídla
pravěkého člověka.
Z starověku máme k dispozici více informací
o této činnosti nám blízké.Objevují se první
"hygienické předpisy" řešící uvedenou
problematiku.V bibli ve Starém zákoně se opakovaně
objevují různá nařízení typu co je nečisté,
nesmí být požíváno.Např. "Lid svatý budete
mi a nebudete jísti masa zadáveného na poli,
psu je vržete" nebo "jestliže by pak
co masa z té oběti zůstalo do třetího dne, ohněm
spáleno bude", nebo " kdož by pak
koli jedl tělo mrtvé nebo udávené, buď on doma
zrozený nebo příchozí, zpéře roucha svá a omyje
se vodou a nečistý bude až do večera, potom
pak čistý bude"(Mojžíš 2.kniha kap. XXII.31,Mojžíš
3.kniha kap.VII.17.kap.XVII.15).Tato náboženská
přikázání měla spolu s jejich přísným dodržováním
vyjímečný hygienický význam.Ve starém zákoně
je takových hygienických nařízení mnoho.
V antickém Římě, jímž vyvrcholil starověk,
byla asanační činnost svěřena aedilům a jejich
pomocníkům, kteří uhynulá zvířata i zabavené
maso házeli do řeky.Ve starověku byla také prováděna
částečná prohlídka masa obětin(orgánů). Vegetius(380
n.l.) vyhlašuje preventivní opatření proti zvířecímu
moru : "ovce postižené ionis sacer zabíti
a hluboko zakopati" , " nemocná a
z nemoci podezřelá zvířata hnáti na odlehlá
pastviska".Ze starověku jsou zachovány
ale i písemné záznamy o zneužití zvířecích kadáverů
k šíření infekčních nemocí při válečných střetnutích.Byly
vrhány do nepřátelských ležení nebo obleženými
na útočící formace(př. punské války v 2.století
př. n.l.)
Středověk nevynikal v oblasti hygieny,přesto
s rozvojem počtu obyvatelstva a jeho soustřeďováním
do měst bylo nutno řešit i hygienické poměry.Dokladem
je řada nařízení regulujících chov zvířat, způsob
výstavby domů, péči o odstraňování bahna a špíny
z ulic apod. Postupně specializací lidské činnosti
vzniká i zaměstnání svého druhu, zabývající
se odpady, které se postupně mění v pohodenskou
živnost.Vzhledem k předmětu své činnosti nemívali
pohodní nikdy dobré postavení.Pohodní neboli
rasi patřili ve středověku mezi tzv. nečisté
lidi.Příčina jejich nespravedlivého sociálního
zařazení pramenila i z toho, že jejich řemeslo
a povolání bylo často slučováno s výkonem hrdelního
práva, s úřadem kata.Umístění jejich příbytků
a míst, kde se uhynulá zvířata zakopávala či
zpracovávala , bylo mimo městské hradby.Kromě
odstraňování mršin a ostatních živočišných odpadů
měli pohodní na starosti ještě čistění veřejných
kanálů, chytání vzteklých psů a jiné opovrhované
veřejné úkony.Celý středověk byli kati a rasi
označováni jako nečistí a neměli veškerá občanská
práva(nesměli sloužit v armádě, vykonávat veřejné
úřady apod.).Tato jejich společenská izolace
byla i příčinou vzájemných sňatků jen mezi těmito
rody a doloženým dlouhým( po celá staletí) setrváváním
těchto rodů u stejného řemesla.
V novověku s růstem počtu obyvatel,růstem
měst a rozvojem pochopení příčinné souvislosti
mezi obecnou hygienou a rozvojem různých infekčních
chorob(morů) u zvířat i lidí docházelo k postupné
nápravě stavu, který přetrvával ze středověku.Dokladem
jsou různé úřední dekrety,které upravují hygienickou
a asanační problematiku.Pohodným bylo postupně
zakázáno léčit zvířata a lidi, obcím bylo nařízeno
zřizování mrchovišť, nařízeno hluboké zakopávání
uhynulých zvířat a animálního odpadu.V našich
zemích se pohodnictví dostalo zákonem č.35 z
29.února 1880 pod trvalý dohled úředních zvěrolékařů
a lékařů.V té době jsou již také doklady o počátcích
termického zneškodňování uhynulých zvířat ve
speciálních zařízeních.Rovněž nerovnoprávné
postavení pohodných je postupně upravováno.Přesto
jsou i zprávy, že nařízení nebyla vždy dodržována
např. zpráva bývalého zemského veterinárního
referenta Rudovského z doby na zlomu 19. a 20.
století. Pohodnická činnost na Moravě nebyla
podle jeho sdělení tehdy na výši."Pohodní
živí se fušerstvím, léčí pokoutně zvířata a
prodávají je.Pohodní tak více škodí, než pomáhají".Podle
tehdejších zpráv z bývalé monarchie se zvířata
více zakopávala než termicky zpracovávala.V
jižních částech monarchie byla pohazována do
moře, krasových jeskyň, vodních toků a ponechána
volně dravcům.Termická zařízení byla různého
typu s nedostatky , malou kapacitou a řídce
instalována.
Prvním dokonalým přístrojem k zužitkování
živočišného materiálu byl tzv. kafildesinfektor
sestrojený r. 1884 ředitelem jatek v Antverpách,
zvěrolékařem De la Croix.Tyto přístroje pak
vylepšené vyráběly různé firmy.
Již v r. 1899 byla moderní kafilérie-termochemický
ústav ke zužitkování zvířecích kadáverů jako
první na našem území zbudována v Praze na původním
pražském popravišti na Pankráci nákladem 50
000 korun tehdejším majitelem pohodnice p. Rudolfem
Nešverou a jeho zetěm strojním inženýrem Janatkou.Tato
kafilérie byla pak v provozu až do r. 1953.Dále
byla zřízena kafilérie v Brně, později v Olomouci,
Jihlavě, Bohumíně.Tato a další kafilérní zařízení,
většinou malé kapacity byla budována zejména
při jateckých provozech.Uhynulá zvířata a odpady
vzniklé mimo jatky byly povětšinou dále likvidovány
na mrchovištích zakopáním.Za první republiky
vykonávali tuto činnost nadále drnomistři, kterým
se v lidové mluvě stále říkalo pohodní či hanlivě
rasi.Drnomistři byli organizováni do společenstev
a vrcholným orgánem byl svaz společenstev.
Zásadní změnu v technologii zpracování a zužitkování
zvířecích těl přinesl rok 1924, kdy bylo v Americe
vynalezeno zařízení na destrukci těl zvířat
tzv. suchou cestou.
Je-li zřizovatelem první české kafilérie legendární
Nešvera a jeho zeť Ing.Janatka,pak zakladateli
moderního pojetí českosloveské kafilérní činnosti
jsou prof. Lenfeld a zejména Doc.Hökl a architekt
Voženílek.Tito k nám přinesli výše zmíněný suchý
způsob zpracování a celou hygienicky propracovanou
koncepci sběru, svozu a organizace zpracování
uhynulých zvířat a živočišných odpadů.První
takto vybavenou československou kafilérií byla
v r. 1938 postavená kafilérie v Žilině. V období
do konce druhé světové války a po ní byly u
nás postupně zřizovány další komerční kafilérie-1943-Podbořany,
1944-Mimoň,1947-Havlíčkův Brod, 1948-Blatec
a Žichlínek, 1950-České Budějovice, Otrokovice,
1953-Tišice,1958-Nitra, 1963-Drieňov,1964-Medlov,
1967-Mankovice, 1968-Lieskovec a Mojšova Lúčka,
1969-Brusy, 1974-Biřkov.
Tak jako jiná odvětví, byly i kafilérie po
druhé světové válce zestátněny a podřízeny centrálnímu
řízení.V tomto období došlo k dobudování sítě
asanačních podniků, zvýšení jejich kapacity
a zejména změnou ryze komerčního zaměření na
zaměření veterinárně hygienické, protinákazové
a preventivní k postupnému plošnému podchycení
prakticky veškerých živočišných odpadů a jejich
zpracování a zužitkování.Zakopávání těchto odpadů
se stalo okrajovou záležitostí.Asanační podniky
byly postupně vybaveny zařízeními na ochranu
životního prostředí (čistírny odpadních vod
a některé zařízeními na čištění páchnoucího
odpadního vzduchu).Došlo k podstatnému zlepšení
pracovních a hygienických podmínek uvnitř ústavů.
Poválečný rozvoj kafilérií je spojen se jmény
Dr.Košíka,dále pak Dr.Štrejla, Doc.MVDr.et JUDr.A.Jaška
a Dr.Ohlídala na postě šéfa centrály a mnoha
výraznými osobnostmi na ústavech.
Na konci této etapy zde existovalo cca 350
000 tun živočišných odpadů ročního výskytu,
které byly sváženy a zpracovávány 13ti asanačními
podniky různé kapacity a vybavení v rámci ČR
( v rámci SR bylo 5 asanačních podniků) .Tyto
podniky zajišťovaly rovněž činnost DDD, některé
vyráběly nativní či konzervovaná krmiva pro
masožravá zvířata nebo suchary popř. chovaly
kožešinová zvířata na farmách.Byly vybaveny
technologiemi převážně tuzemské provenience,
uspokojivě zajištěny čistírnami odpadních vod
a cca třetina z nich postačující desodorizací.Tyto
asanační podniky se vyznačovaly hygienickým
standartem slušné úrovně.Byly nepochybně nejdokonalejší
a nejproduktivnější v bývalém východním bloku,
ve srovnání se západní Evropou pracovaly s podstatně
nižší produktivitou práce a s vyšší měrnou spotřebou
energií.
Privatizace a decentralizace oboru veterinární
asanace ČR začala v r.1991 a skončila v průběhu
r. 1993.Vzniklo 13 samostatných obchodních společností
(a.s.,s.r.o.) na bázi kafilérní činnosti a kromě
toho další společnosti , které převzaly činnosti
doprovodné(DDD, výrobu krmiv pro masožravá zvířata,
chov kožešinových zvířat).V souvislosti s částečným
poklesem výskytu odpadů živočišného původu a
vzrůstajícím zájmem asanačních podniků o vlastní
expanzi došlo při zachování veterinárních a
hygienických aspektů k technologickému a ekologickému
rozvoji některých asanačních podniků a ke konkurenčnímu
boji o surovinu a odbytiště majícímu převážně
ekonomické ale i jiné formy.K současnému datu
čtyři bývalé asanační podniky již ukončily svoji
činnost (Brusy,Zbizuby,Věrovany, Ťišice) a lze
předpokládat,že tím tato fáze "ekonomizace"
a redukce počtu asanačních podniků neskončí.Je
možno se domnívat, že vývoj t.č. směřuje k omezení
počtu AP na 5-6 a to ještě integrovaných do
několika koordinovaných celků.
Nejzávažnějším aktuálním problémem živočišné
výroby je problematika bovinní spongiformní
encephalopatie (BSE).Do opatření proti možnému
šíření této choroby jsou významně zapojeny všechny
asanační podniky, které včasným svozem a dokonalou
sterilizací živočišných konfiskátů přetínají
řetězec možného šíření nákazy.V rámci zásady
tzv. předběžné opatrnosti se uvažuje s vyloučením
některých konfiskátů živočišného původu z krmného
řetězce.Ty pak by byly svezeny do zvlášť určených
asanačních podniků, odděleně zpracovány a výsledné
produkty spáleny.To už jsme z historie přešli
k současnosti a modelování budoucnosti.To už
je téma pro jiný článek.
použitá literatura: A.Jašek:Komplexní veterinární
asanace ČSSR,Praha 1977
Duben 2001
MVDr.Josef Formánek
