Ve své historii žil
člověk na zemi vždy spolu se společenstvím zvířat
a dosud nikdy nebyl v masovém měřítku vegetariánem.Po
celou dobu své existence byl tudíž nucen nějakým
způsobem řešit odstraňování živočišných zbytků
a kadáverů.
Pravěký člověk řešil problém jednoduchým pohozením
živočišných zbytků poblíž svého sídla, jak dokazují
archeologické nálezy.Nelze vyloučit , že negativní
jevy doprovázející takovýto způsob likvidace
živočišných zbytků, mohly být i jednou z příčin
občasné vynucené změny sídla pravěkého člověka.
Ze starověku je k dispozici více informací o
asanační činnosti a to již v písemné podobě.Objevují
se i první " hygienické předpisy" svého druhu
např.v Bibli ve Starém zákoně.V antickém Římě,
kterým vyvrcholil starověk, byla asanační činnost
svěřena aedilům, kteří uhynulá zvířata a zabavené
maso házeli do řeky.
Středověk nevynikal v oblasti hygieny, přesto
s rozvojem počtu obyvatelstva a jeho soustřeďováním
do měst bylo nutno řešit i hygienické poměry.Dokladem
je řada nařízení regulujících chov zvířat, způsob
výstavby domů, péči o odstraňování bahna a špíny
apod. Postupně specializací lidské činnosti
vzniká i zaměstnání svého druhu, zabývající
se odpady, které se postupně mění v pohodenskou
živnost. Kromě pouhého pohození uhynulého zvířete
či živočišného zbytku, začala se uplatňovat
i dokonalejší metoda, pohřbívání neboli zahrabávání
na vyhrazeném místě-tzv. mrchovišti.
V novověku tento způsob přetrval dlouhou dobu,
byť v poněkud zdokonalené podobě. Teprve koncem
19.století v r. 1884 sestrojil ředitel jatek
v Antverpách, veterinář De la Croix, první dokonalý
přístroj na sterilizaci a zpracování živočišných
odpadů tzv. kafildesinfektor.Postupně podobné
přístroje vyráběly různé firmy a stále více
odpadů živočišného původu bylo zpracováno na
krmné moučky a tuky pro technické a krmné účely.Ve
vyspělých státech se toto technické kafilérní
zpracování a krmné a technické využití vzniklých
produktů stalo postupně jedinou přípustnou metodou
zejména v druhé polovině dvacátého století.
Koncem dvacátého století pod dojmem rozšíření
tzv. nemoci šílených krav( BSE) zejména
ve Velké Británii, zaviněného zřejmě plošným
zkrmováním nedostatečně sterilizované masokostní
moučky skotu a jiným přežvýkavcům, došlo poprvé
ke zpochybňování této více nežli stoletou praxí
ověřené metody.Objevily se názory požadující
v různém stupni vyřadit některé živočišné tkáně
nejen jako potravinu ale z celého potravinového
řetězce, tedy zákaz zkrmování i používání na
hnojení. V podstatě existují čtyři různé varianty
lišící se rozsahem vyřazených živočišných tkání
a jejich neškodným odstraněním spálením, spoluspálením
či skládkováním na povolených skládkách:
a)úplné vyřazení konfiskátů živočišného původu
z potravinového řetězce V podmínkách ČR znamená
rozsah cca 300 000 tun konfiskátů živočišného
původu ročně a po kafilérním zpracování spálit
cca 100 000 tun vzniklých výrobků za rok.Přímé
náklady by činily více než 1 mld. Kč za rok
a nepřímé náklady až několik mld. Kč.
b)vyřazení tzv. specifikovaného rizikového materiálu
a všech těl uhynulých zvířat z potravinového
řetězce V podmínkách ČR by se jednalo o cca
78 000 tun konfiskátů živočišného původu ročně
a spálení cca 30 400 tun vzniklých výrobků za
přímých nákladů cca 600- 700 mil. Kč ročně.
c)vyřazení specifikovaného rizikového materiálu
a celých těl uhynulých přežvýkavců z potravinového
řetězce V podmínkách ČR by se jednalo o cca
38 000 tun konfiskátů živočišného původu ročně
a spálení kafilérních výrobků v objemu cca 14
500 tun při přímých nákladech cca 300-350 mil.
Kč za rok.
d)vyřazení specifikovaného rizikového materiálu
z potravinového řetězce
Toto opatření bylo v ČR uplatněno rozhodnutím
ministra zemědělství Č.j. 24500/2001-1000 počínaje
dnem 18.6.2001. Týká se objemu cca 20 000 konfiskátů
živočišného původu ročně a spálit, spoluspálit
či skládkovat bude potřeba cca 8 000 tun finálních
výrobků za rok při přímých nákladech odhadovaných
na cca 150-170 mil. Kč za rok.
Zatímco historicky první způsob likvidace živočišných
zbytků a těl uhynulých zvířat (pohození) se
uplatňoval po mnoho tisíciletí , jejich zahrabávání
na mrchovištích se uplatňovalo řadu staletí,
kafilérní zpracování s následným využitím v
krmivářství či zpracování k technickým účelům
se bez omezení uplatňovalo více nežli 100 let,
nové asanační paradigma- spálení po předchozím
zpracování v kafilérii je zcela nové. Teprve
další vědecké poznatky o způsobu šíření TSE,
odolnosti a vlastnostech původce ,možnosti diagnostiky
a návaznost na stav veřejného mínění ukáží rozsah
a trvání tohoto způsobu.
2.července 2001
Dr.Josef Formánek tajemník Sdružení kafilérií
ČR
