Asanační podnik zajišťuje svoz,
sběr, neškodné odstranění či zpracování konfiskátů
živočišného původu ( těl uhynulých zvířat a nepoživatelných
částí zvířat těžených v masném průmyslu, drůbežářském
průmyslu, zpracovnách ryb a jiných potravinářských
provozovnách).
Zajišťuje tak očistu celého území státu od možných
zdrojů nákaz zvířat i lidí, zdrojů zápachu, líhnišť
hmyzu a možného ohrožení povrchových i podzemních
vod v osídleném území.
Lidská společnost ve své historii měla vždy potřebu
řešit tento problém. V závislosti na stupni svého
materiálního rozvoje a stupni znalostí jej řešila
různými způsoby.
Pravěký a starověký člověk se uhynulých zvířat
a odpadů živočišného původu zbavoval pouhým pohozením
na odlehlejší místo ( jámy, strže, vodní toky)
a zbytek procesu měla dokončit příroda sama (mrchožravá
zvířata, hmyz, mikroorganizmy). Vzhledem ke stupni
rozvoje a řídkému osídlení byl tento způsob asi
jediný možný a postačující.
Středověk nevynikal důrazem na čistotu a hygienu,
přesto zejména se vznikem měst a jejich růstem
vznikala postupně potřeba řešit novým způsobem
i likvidaci těl uhynulých zvířat a odpadů živočišného
původu. Postupně se zavádělo zahrabávání ( pohřbívání
na zvlášť vymezených prostorech-mrchovištích )
a vznikla i nová specializovaná profese-ras.drnomistr,pohodný,
antoušek.
Tato metoda přetrvala až do novověku a teprve
v závěru 19.století díky vynálezu odpovídajícího
strojního zařízení se postupně rozšířila metoda
tepelnětlakové sterilizace živočišného odpadu-ten
se tak stává surovinou-s tím, že sterilní produkt
byl odpařením vody usušen, rozdělen na bílkovinnou
část-masokostní moučku a živočišný tuk. Tyto výrobky
pak byly využívány ke krmení monogastrických zvířat
a v tukovém průmyslu. Tato metoda se v průběhu
20. století v průmyslově vyspělých zemích natolik
rozšířila, že se stala jedinou přijatelnou , účinnou
a hospodárnou metodou.
V závěru století dvacátého došlo poprvé ke zpochybnění
této spolehlivé cesty zneškodnění a využití konfiskátů
živočišného původu a sice v souvislosti s výskytem
tzv. bovinní spongiformní encephalopatie-BSE.
V některých zemích z ekonomických důvodů bylo
upuštěno za příznivého nákazového stavu od "tvrdé"
tepelnětlakové sterilizace a byly využívány teploty
i pod 100 °C. Zároveň začaly být vyrobené produkty
v honbě za vyšší užitkovostí zkrmovány i býložravým
zvířatům-skotu apod. V této souvislosti došlo
k rozšíření zejména v Anglii dlouho známého onemocnění
ovcí-klusavky- i na skot se vznikem podezření
na další možné šíření na člověka. Uvedená situace
výrazně zasáhla především evropské země, nasměrovala
vědecký výzkum k řešení tohoto problému a zpochybnila
tak více než století uznávanou a vyzkoušenou metodu
sterilizace a využití konfiskátů živočišného původu.
Na prahu nového tisíciletí tak stojíme před zavedením
( zřejmě částečným) nové metody v likvidaci těl
uhynulých zvířat a části ostatních konfiskátů
živočišného původu.Nová metoda by spočívala ve
spálení části kafilérních produktů (masokostních
mouček a tuků), té části, která byla vyrobena
ze zvířat či částí zvířat, které jsou spojovány
s možností rizika šíření BSE.
I z tohoto důvodu jsme považovali za potřebné
zpracovat informace o kafilériích-asanačních podnicích
a poskytnout je veřejnosti k dispozici touto cestou.
Květen 2001
Dr.Formánek
