V době románské žilo na zemi asi 250 miliónů lidí. Teprve v renesanci, o patnáct století později, se jejich počet zdvojnásobil na 500 miliónů. Další zdvojnásobení na jednu miliardu trvalo cca 300 let a bylo dosaženo r. 1810. Na dvě miliardy vzrostl počet lidí v r. 1930, tedy za 120 let. Čtyř miliard dosáhlo lidstvo v r. 1975, to je za 45 let. Dnes nás žije okolo šesti miliard a to přesto, že dříve stále se urychlující růst populace, se po r 1970 zpomalil. OSN odhaduje, že nás v r. 2040 bude okolo osmi miliard.
Lokální poškozování životního prostředí dokázali lidé způsobit již ve starověku, ale celkové a skutečně závažné škody způsobilo lidstvo především za poslední dvě století, v epoše průmyslové a vědeckotechnické revoluce. Během těchto dvou století zvýšili lidé ve vyspělé části světa svoji produktivitu o dva až tři řády, vytěžili z přírodního prostředí bezstarostně ohromná množství fosilních paliv a jiných surovin, zpracovali ohromující množství materiálů na výrobky, vypustili do ovzduší velká množství škodlivin, znečistili potoky, řeky, moře a oceány, zasáhli negativně půdu, spodní vodu, způsobili vyhynutí nebo ohrožení mnoha druhů rostlin a živočichů, uložili do přírodního prostředí veliká množství odpadů a to i nebezpečných. Spotřeba primárních materiálů a energií ve vyspělých státech, které se staly vzorem pro rozvojové země, dosáhla takového stupně, že k dosažení podobné úrovně produkce a spotřeby u celého lidstva by bylo potřeba několika dalších planet velikosti Země. Protože tato alternativa je nereálná, stojíme zřejmě na důležitém rozcestí, buď změníme rozhodujícím způsobem své cíle a výrobní postupy, nebo ohrozíme závažně svoji existenci.
Jestliže naši dřívější předkové se při zvyšování své produktivity o životní prostředí příliš nestarali, za našeho života jsme k poznání nutnosti regulace a ochrany životního prostředí a přírody dospět museli. Zprvu to byla péče nekoordinovaná, dílčí, složková. V současné době se proces ochrany životního prostředí dostává do nové koordinované polohy. Všichni významní znečišťovatelé životního prostředí projdou procesem vydání integrovaného povolení provozu. Mohli bychom tomu říkat, že životní prostředí v této etapě budeme integrovaně regenerovat. V budoucnu po realizaci této fáze převládne tento integrovaný proces tvorby a ochrany životního prostředí při povolování významnějších podnikatelských a komunitárních projektů a snad bychom mohli tento přístup nazvat integrovanou prevencí a ochranou životního prostředí.
Je dobře, že se začínáme, byť opožděně, neradi a pod tlakem nepříznivých okolností, poučovat z přírody, která nezná pojem odpad a vše co z jednoho procesu zbývá se v jiném procesu využívá jako surovina, energie či živina v uzavřených smyčkách a kolobězích. Jako občané zajisté uvítáme povinnou materiálovou recyklaci automobilů a zmizení vrakovišť hyzdících krajinu, recyklaci obalů, elektrických přístrojů apod. Taková recyklace vytvoří nová pracovní místa v podnicích k využívání druhotných surovin a jistě omezí pracovní místa v dobývání primárních surovin. Výrobci budou výrobky nově konstruovat, aby recyklace byla snadnější a racionálnější. Při vývoji nových výrobků a na stavbách se uplatní hlediska faktoru 4 resp. faktoru 10, tj. čtyřnásobně resp. desetinásobně vyšší využití zdrojů. Kdo by se rád nesvezl automobilem budoucnosti se spotřebou paliva 2 l / 100 km s obdobným či lepším standardem, než poskytují automobily současné? Bez podobné výrazné změny základních paradigmat výroby a spotřeby bychom zřejmě nepřežili.
Někteří myslitelé považují toto "zezelenání" našich výrobních a spotřebních zvyklostí za nedostatečné a poukazují i na význam sociálních souvislostí podnikatelských a komunitárních aktivit. Doporučují integrované plánování podnikatelských a komunitárních záměrů nejen z hlediska ochrany životního prostředí ale i z hlediska sociálních souvislostí. Pokud převážně podnikatelské nazírání na svět označíme za "modré", převážně sociálně orientované nazírání za "rudé" a převážně enviromentální nazírání světa za "zelené", je zřejmé, že minulá staletí byla dějinami ostrých střetů zejména mezi "modrými" navzájem a mezi "modrými" a "rudými". Zelení se ustavili až v druhé polovině minulého století. Vizionáři věří, že tyto odlišné skupiny mohou pochopit, že jejich světový názor je sice pravdivý, ale jen dílčí. Snad bychom je mohli přirovnat k třem různým vrcholům téhož trojúhelníku. Žádný nemůže existovat sám o sobě, jen spolu a v souvislosti. Pokud k tomuto pochopení dojde, bude možno v budoucnu integrovaně plánovat důležité směry rozvoje lidské společnosti s ohledem na sociální dopady a současně na ochranu životního prostředí. Prevence vždy bývá lepší a levnější, než dodatečné řešení závažných krizí.
MVDr.Josef Formánek
tajemník Sdružení kafilérií ČR
